BestMudi Homepage

Ano, bylo to VELIKÉ - a to ve všem ... počasí, emoce, atmosféra ... No, vezmu to pěkně popořádku:

Jak je naším zvykem, do Liberce jsme vyrazili v noci tak, abychom dojeli akorát na sraz. Cesta odsejpala, jen ten mekáč mohli otvírat dříve   Na místě jsme byli včas, na schůzce jsme se dozvěděli vše potřebné, nafasovali trika a dárečky a hurá na trénik. Bylo pod mrakem a začínalo krápat. Po zkušenosti z MS jsem si trénink rozvrzhla tak akorát, jen houpajdu Safča vzala letecky a už jsme si to nestihli opravit. Neva, bude čas před během, překážky zůstávají k dispozici po celý víkend.

Chvíli jsme koukali na trénink ostatních zemí a přitom se vítali s domácími i zahraničními kamarády. Z Dessinky vyrostla krásná a pohodová mudí dáma, trošku přidrzlá, no prostě taková, jaké mám ráda 

Na oběd jsme vyrazili do kempu spolu s Kopřifkama a další šeltí výpravou, po obědě jsme si dali dvacet a už byl pomalu čas vyrazit zpět na stadion na slavnostní zahájení. To proběhlo celkem v pohodě, jen škoda, že mikrofon nebylo téměř slyšet, takže z těch jistě krásných úvodních proslovů jsme neslyšeli opravdu nic  Tribuny - až na pár diváků - zely prázdnotou, oproti MS to bylo trošku smutnější přivítání.

Večer jsme vyrazili na véču a našli perfektní a naprosto luxusní restauraci Teak House, kterou mohu jen a jen doporučit, protože nejen personál, ale i jídlo jsem snad lepší ještě nikde nezažila !!! A cenově to vyšlo téměř stejně, jako smažák v kempu  Ale už rychle do peřin, ráno brzy začínáme...

Ráno nás na stadioně čekaly 4 parkury. Trochu mě mrzelo, že oba parkury před tribunou byly vyhrazeny pro LA  Přece jen kdyby jeden z nich byl pro S/M, mohly se v průběhu soboty před tribunou vystřídat všechny týmy .... ale LA jsou asi pro diváky zajímavější, že ? 

Začínali jsme Jumpingem M. Liekense. Bylo to samé Cik&Cap, rovinka v druhé části a zase pár toček a domů. Se Safčou jsme to daly bez chybky, precizně, ale pocitově jsem věděla, že umíme makat víc. Čistě běželo cca 50 týmů, tak jsem netrpělivě čekala, zda se vlezeme mezi 15 nejrychlejších, kteří postoupí do finále. Časy nebyly vidět, takže jsme byli v napětí až do vyvěšení výsledků. Jaký byl můj údiv, když jsem na výsledovce našla své jméno na prvním místě ?!?!? O chloupek rychlejší byl jen Silas Boogk s Cajou, který měl však 2 chyby, ostatní za námi zaostávali min. o vteřinu ! Moje nadšení nebralo mezí, Safča je prostě jedinečná a skvělá !!!

Agility nám stavěla A. Glöcknerová. Parkur byl pěkný, žádná záludnost.... a asi díky tomu podcenění jsem se málem napíchla na bočnici skočky č. 3, dostala se z tempa a pak už nestihla být tam, kde jsem být měla - Safča odpíchla áčko a netrefila skočku, tzn. 10 trestných na kontě, cca s opravou odmítačky 10. nej. čas ...

Za jumping jsem se dostala do finále, z medíků se to ještě podařilo dalším 8 českým týmům, mimo jiné našemu EO družstvu Martině s Kiki a Petře s Larou.

Smallíky jsem téměř neviděla, Large - díky tomu, že byli před tribunou - jsem viděla částečně. Jumping LA stavěl nám z QZ dobře známý M. Kirrillov a celkem se mu povedl. Jediné ožehavější místo byl náběh do slalomu. Z našich ho zaběhla čistě Olinka Edrová s Djoem a ze 16. místa se kvalifikovala do finále. Trochu kontroverzní postup do finále získala Míša Mlčochová s Katy, kterým v Jumpingu spadla první laťka, rozhodčí ji odmával, ale zapisovatelé nezapsali, tudíž skončila na postupovém 10. místě. Nedovolím si nikoho kritizovat, věřím, že Míša laťku neviděla - já se taky při běhu nekoukám za sebe - a za to, že jí to nezapsali, Míša nemůže. Je to věc každého, jak se v takovou situaci zachová. Pravda ale je, že takový start ve finále se může někomu zdát nefér vůči těm týmům, kterým tu jednu chybu, která je od finále dělila, zapsali ... a takových týmů tam bylo požehnaně ... Všichni jsme se chtěli do finále probojovat, někdo si to vybojoval a někdo měl prostě víc štěstí než rozumu ... i o tom tenhle sport je.

Agility LA probíhalo od rána po celý den paralelně s Jumpingem. Stavěl ho Z. Spolek a tratí se několikrát probíhalo ve stejném místě. Celý den lilo jako z konve a terén se rychle a velmi spolehlivě měnil v blátěné pole .... po obědě už bylo téměř nemožné dobíhat plynule, natož bez chyb ... psi klouzali, nedávali těžký náběh do slalomu, špatně se jim odráželo na skočky, dopady byl děsivé, o pády nebylo nouze ... vynikající vypovídající hodnotu mají videa Michala Vokrouhlíka a jejich název Extreme Agility je přesný ... ani bych se nedivila, kdyby po jejich shlédnutí chtěli ochránci zvířat agility zakázat .... při jejich sledování běhá mráz po zádech a je až s podivem, že to všichni - vyjma jednoho kotníku - ustáli bez újmy ... na druhou stranu se nemůžu ubránit dojetí, s jakým nasazením se psi z bahna zvedají a plivajíce ho z tlamy valí parkurem dále ... udělali bychom tohle my pro ně ???

Po doběhání přišlo na řadu finále jednotlivců. Začínali smallíci, konečně jsem se na ně mohla mrknout. Vítězství zaslouženě obhájil švýcar Nicola Giraudi s Twister, srandovní je, že v obou bězích jednotlivců se disknul. Start ve finále měl zajištěný jako loňský vítěz a ten nejdůležitější běh zvládnul na jedna s hvězdou. Nejlepší český výsledek zaběhla Renata Mandová se Sisi - 7. místo. 

A už byla řada na nás. Šla jsem poslední z Čechů a třetí od konce. Po mě už šla jen Silvia s La coby vítěz Agility jednotlivců a poslední Jari Suomalainen s Frodem (FIN) coby loňský vítěz. Parkur stavěl M. Kirrillov a začínal obdobně jako jeho kvalifikační parkury. Dva týdny před EO jsem jak idiot běhala jeho rozlišovačky tunel x kladina, kdy tunel byl vystrčený dopředu a kladina schovaná .... pan rozhodčí mě převezl a do finále to postavil hezky naopak ... vystrčil kladinu, která se nešla, a dál pod ní schoval tunel ... Běžím, volám na Safču, mrknu na ní přes rameno a vidím, že se rozbíhá za mnou, tudíž rozbíhám a tradáááá .... madam je na kladině no není se čemu divit, dva týdny jsem jí to bušila do hlavy .... člověk se pořád učí, že  Banální žákovská chybička, k čemu nám bylo, že zbytek jsme daly rychle, plynule a dokonce s nejrychlejším časem ... na "kdyby" se nehraje. Safča makala a udělala mi velikou radost. Její časové bilance byly daleko nad má očekávání ... Teď jen zamakat na dvounohé polovičce týmu !

Finále MA doběhl jen jediný český tým, Monika Fantová s Ori na 8. místě. Silvia s La zaběhla naprosto luxusně, La však neprošlápla sestupku na kladině  Vítězem se stal Johan Canal se šeltií Bad Boy (FRA). Petrone s Erszie skončili těsně na 4. místě, trošku na parkuru kufrovali a ztratili drahocenné setinky .... ale i tak na náhradníka to nebylo špatné, dopadl nejlépe z belgického týmu ! Největší český smolař byla Vendulka, když po čistém a rychlém běhu poslala Jimmika z předposlední překážky kladiny na poslední - blbou - skočku .... málem nás kleplo ...

Večer jsme strávili v kempíku, spát jsme šli brzy. Druhý den nás čekal závod družstev a přesunuté finále LA. Počasí se trochu umoudřilo, ale pořád bylo celkem chladno a terén bídný. Běželi jsme Jumping Z. Spolka, Martina s Kiki s odmítačkou, Petra s Larou čistě a ve skvělém čase, Ada s Timkem taky čistě a Safča mi při křečku spadla do laťky .... Ach jo, kdy bude té smůle konec? Agility nám stavěl opět oblíbený M. Kirrilov, začátek byl totožný se sobotním finále, akorát místo kladiny tam dal áčko. Tentokrát jsem rozlišovačku uhlídala, ale chyběly mi 2 kroky v sekvenci dále, kde Safča fikla na jinou skočku  Protože Martina i Petra se přede mnou diskly a Ada byla s odmítačkou (či chybou?), já už jsem toho stejně moc zachránit nemohla. Ale to mě neomlouvá, samozřejmě.

Družstva se počítaly dohromady S a M a české družstvo Czech Small 1 ve složení stejném jako pro MS zaběhalo precizně oba běhy a získaly skvělé 2. místo (a jen o maličký chloupek za vítězem) !!! Holkám moc gratuluji !!!

Ze závodu družstev LA jsem neviděla fakt nic, nedalo se to stíhat .... všechno bylo dost daleko ... auto, tribuna, tréninkový parkur, závodní parkury ... v neděli odpolko jsme byli uchození jak malé děti .... ale i přesto jsem stihla "družstevní" Agility LA Terky s Nice, které ho daly čistě a ve 3. nejrychlejším čase (z cca 300 psů !) 

Finále large stavěl A. Grygar. Parkur byl velmi zajímavý, technický. Někteří si na něm vylámali zuby, ale ti nejlepší ho dali s přehledem a v šílených rychlostech, až se tajil dech. Vyhrál Jan Egil Eide s BOM Cirkus (NOR), za ním těsně 3 bordery a na úžasném 5. místě skončila Miška s Geričkou !!!

Naše tři želízka nepatřily mezi nejšťastnější, Olina i Míša se diskly, Roman Linka s Čikem měl chybu a odmítačku.

Závěrečný ceremoniál byl fajn, je to nádhera stát na nejvyšším stupínku (byť jen za "blbý" jumping). Skvělými běhy se na bednu dostala i Nikol Schovancová s pyrshepem Kejsi (3. v jumpu a 2. agi). Škoda, že se nám to finále nepovedlo 

Jinak jestli si někdo stěžoval na liberecké počasí, měl by si uvědomit, že dokud nejde o život, tak nejde o nic. Mít EO o 2 týdny později, asi by to byl větší masakr. A nejen počasí utváří atmosféru ... jsou to především lidé ... organizátoři i dobrovolníci na EO byli celý víkend milí a ochotní, snažili se pomoci, dělali svou práci dobře, byť celí promočení a zmrzlí .... pokud má někdo potřeby si své neúspěchy na EO kompenzovat a zdůvodňovat házením špíny ať na organizátory, na team leadery či na počasí, je to u mě chudák. Na jeden takový zahraniční článek jsem totiž narazila. A je mi jedno, že takové týmy běhají na tréninku "božsky". Jsem ráda, že v českém repre týmu tohle nebylo. Příští rok nashle ! Howgh.